Anuradhapura - dva a půl tisíce let historie Srí Lanky

Anuradhapura - dva a půl tisíce let historie Srí Lanky

Ostrov, který dnes nazýváme Srí Lankou, byl osídlen od nepaměti, jak to dokládají archeologické nálezy z doby kamenné. Zbytky pozdějších monumentů a pohřebišť podávají svědectví o dávných a zapomenutých kulturách.

Bájný princ Vidžája a jeho následovník Pandukabhaya

Psaná historie Srí Lanky, kterou s velkou pečlivostí zaznamenávali buddhističtí mniši do svých kronik psaných na palmových listech, začíná legendou, podle které na ostrov přijel princ Vidžája se svými 700 druhy. Domovem prince byla Sinhapura v severozápadní Indii. Vidžája se oženil s démonkou Kuweni a měl s ní dvě děti, tu později zapudil. Podle legendy byly Vidžájovy děti prapředky Védů, původních obyvatel ostrova. Ti na něm žili již v době, kdy přišli indičtí kolonisté. Příjezd legendárního prince zakladatele se odhaduje na rok 543 př.n.l. Jeho příbuzní vytvořili po jeho smrti mnoho drobných království a až odbojnému princi jménem Pandukabhaya se podařilo soustředit moc ve svých rukou. V roce 380 př.n.l. založil na místě osady Anuradhapura (pojmenované po muži jménem Anuradha) hlavní město sjednoceného království. Zde se zrodila sinhálská civilizace. Jak nám udává prastará kronika Mahavamsa, nechal král Pandukabhaya město postavit podle plánu, každá část města byla vyčleněna pro určitou kastu obyvatel. Byly tam hostely a nemocnice, dokonce džinistická kaple a hřbitovy. Zásobování vodou bylo důmyslně vyřešeno výstavbou umělých nádrží, které zadržovaly vodu a z nichž se voda rozváděla do města.

Příchod buddhismu na ostrov

Za vlády vnuka krále sjednotitele, slavného Devanampiya Tissy (307-267 př.n.l.), přicestoval z Indie na ostrov Arahat Mahinda, syn slavného buddhistického císaře Ašóky. S Mahindou přijeli buddhističtí učitelé víry, kteří se usadili v jeskyních nad Anuradhapurou. Nové náboženství se v zemi rychle zavedlo. Král nechal v centru města, ve svém krásném parku, vybudovat buddhistický klášter. Z Indie přijela princezna Sanghamitta, císařova dcera a přivezla odnož posvátného stromu, pod kterým došel Osvícení samotný Buddha. Strom byl zasazen v Anuradhapuře roku 288 př. n. l., a od té doby byl pod ochranou králů.

Foto: Anuradhapura - posvátný strom Srí Maha Bodhi

Posvátný strom nazývaný sinhálsky Srí Maha Bodhi je dodnes navštěvován davy věřících a je považován za nejstarší strom světa starý více než 2 300 let. Je to smokvoň posvátná, neboli pípal (Ficus religiosa). Na prostranství, kde roste posvátný strom a jeho četné potomstvo, které vyrostlo z jeho kořenů, vedou schody a posvátné místo je obehnáno zlatým plotem. Tam už má přistup pouze duchovenstvo a zvláštní kasta služebníků zvaných "villidura". V hlavní svatyni pod kořeny stromu jsou dvě velké Buddhovy sochy, u kterých sedí na zemi četní věřící. Kolem posvátného stromu se nacházejí svatyňky hinduistických božstev, které tuto buddhistickou živoucí relikvií ochraňují, tak jak je to na ostrově Srí Lanka běžné. Tato dvě náboženství se prolínají, buddhismus je spíše životní filosofií a v lidové víře hrají proto hinduistická božstva důležitou úlohu ochránců.

Foto: buddhistická svatyně pod kořený posvátného stromu

Neposlušný Gemunu

Buddhistické království vzkvétalo tak jedno století a pak bylo dočasně ovládnuto tamilskými Čóly z jižní Indie. Ale buddhismus nezanikl. Tamilští dobrodruzi se ve vládě střídali, pak nastoupil na trůn čólský generál Elara, který vládl celých 44 let. V době Elarovy vlády vyrůstal na jihovýchodním pobřeží Srí Lanky v autonomním království závislém na libovůli Tamilů, princ, který se měl stát vůdčí postavou sinhálského nacionalismu. Princ Gemunu, brzy nazývaný "Dutu" Gemunu (neposlušný Gemunu), je mezi 200 králi, kteří vládli sinhálskému království, nejvíce vážený. Po smrti svého otce nastoupil na trůn a začal shromažďovat armádu, pak se vydal do boje na hřbetě slavného slona Kanduly. Sebou měl kopí s Buddhovou relikvií. Prince Dutu Gemunu doprovázelo velké množství buddhistických mnichů. Asi patnáct let si Dutu Gemunu probojovával cestu džunglí na sever, až se u jižní brány Anuradhapury střetl v boji se samotným Elarou. Slon Kandula nabodl Elarova slona svými kly a Dutu Gemunu zabil svého soka posvátným kopím. Pak Dutu Gemunu poctil Elaru všemi poctami a nakázal, že se všichni musí poklonit u hrobu poraženého krále. To platilo ještě po dvou tisíciletích na začátku 18. století.

Náš tip: CK Tilia pro letošní rok připravila poznávací zájezdy KOUZELNÁ SRÍ LANKA a SRÍ LANKA - ÚŽASNÉ CESTOVÁNÍ OSTROVEM S ÚČASTÍ NA ESALA PERAHERA

Poté nechal král Dutu Gemunu postavit v Anuradhapuře úžasný Bronzový palác, který měl 9 poschodí a 1 000 místností. Ale už po 15 letech po svém vybudování vyhořel, asi byl dřevěný. Na místě paláce se zachovalo 1 600 kamenných pilířů, ale ty pocházejí až ze středověku. Zato obří buddhistická dágoba (neboli stúpa) Ruvanvelisaya neboli Maha Thupa (velká dágoba), kterou Dutu Gemunu vybudoval na sklonku svého života, září do dálky jako obří bílá bublina. Její výška dnes dosahuje 55 metrů, což je mnohem méně, než měřila původní stavba. Na vrcholu stavby byl umístěn rubín velký jako lidská pěst. Dnes je ozdobena 60 cm velkým krystalem, který posvátnému místu darovali barmští buddhisté.

Foto: buddhistická dágoba Ruvanvelisaya ze 2. stol. př.n.l

Co je to dágoba?

Dágoby jsou zvláštní, pro Evropany málo pochopitelné stavby, které jsou postaveny buď z kamene, nebo z cihel, jsou omítnuty a natřeny. Je to pouhé navršení hmoty, uvnitř nejsou žádné prostory, žádné svatyně nebo chodby, je to pouhý monolit, který slouží jako připomínka velkého učitele. Čtvercová základna, na které dágoba stojí, připomíná Buddhovo složené roucho, samotná dágoba pak Mistrovu obrácenou misku a věžička na vrcholu dágoby Buddhův slunečník. V dágobách je uložena špetka popele z Buddhovy pohřební hranice.
Stavby sahající až do nebe

Po králi Dutu Gemunu vládli další králové, ale další výraznou postavou se stal až král Vattagamani Abhaya. Vládl pouhý rok, když jeho království dobyli v roce 103 př.n.l. Čólové. Po 14 let se potuloval zemí a ukrýval se v jeskyních, mezitím se na jeho trůnu vystřídalo pět tamilských králů. Když jednou míjel džinistickou poustevnu, asketa, který v ní žil ho urazil. Zavolal na něj: "Velký černý lev utíká". Když Vattagamani Abhaya dosedl opět na trůn, nechal poustevnu srovnat se zemí a na jejím místě nechal vybudovat klášter, který nazval Abhaya Giri. Po 600 let to byl největší klášter Srí Lanky s 5 000 mnichy, který se rozprostíral na 235 hektarech. Po králi byl tento klášter nejmocnější institucí v zemi. Dágobu, která se vypínala až do výše 115 metrů, postavil však až ve 2. století král Gadžabahu.

Kacířský král Mahasena (274-301 n.l.) si znepřátelil buddhistické kláštery, protože se stal stoupencem buddhistické sekty Sagaliya. Tím si znepřátelil mocný ortodoxní řád Maha Vihara. Mahasena byl však velký budovatel. Budoval důležité zavlažovací systémy a v Anuradhapuře nechal postavit pro stoupence své sekty největší dágobu Jetavana, která sahala až do výše 120 metrů. V době svého vzniku to byla třetí nejvyšší stavba světa, dvě vyšší byly pouze největší egyptské pyramidy vybudované o dva tisíce let dříve. Dágoba má betonový základ a cihlové základy hluboké 12 metrů. Dodnes je největší cihlovou stavbou světa. Stavba této dágoby trvala čtvrt století a spotřebovalo se na 90 milionů cihel.

Foto: dágoba Jetavana ze 3. stol. n.l. - největší cihlová stavba světa

V roce 429 přišla další invaze z Indie, a když Tamily vyhnal král Dhatusena (455-473), dal v hlavním městě na počest vítězství postavit 18 chrámů a jednu velkou nádrž. Skončil rukou vlastního syna Kassapy, který potom přenesl svoje sídlo na čas do Sigiriye.

Soumrak slávy

Anuradhapura existovala jako hlavní město sinhálského království ještě 6 století. Ochranná hradba džungle se však zmenšovala a uvnitř království propukaly boje o následnictví, království tak bylo oslabeno a vystaveno tradiční obávané agresi z jižní Indie, jako mnohokrát v historii. Když roku 993 čólský král Rádžarádža napadl Srí Lanku, spálil a vyraboval Anuradhapuru. Čólové pak svoje hlavní město přenesli do odlehlejšího místa, do Polonnaruwy.

Anuradhapura se již nikdy nevzpamatovala, roku 1073 již bylo město opuštěno a pustlo. V roce 1883 objevili ruiny pohlcené džunglí Britové. Po roce 1950 vyrostla na východ od posvátného okrsku Nová Anuradhapura. V roce 1982 byla Anuradhapura zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO a byl zahájen program na obnovu památek.

Foto: malí mniši, na Srí Lance je to rozhodnutí na celý život

Živoucí tradice posvátného města

Anuradhapura, to jsou jedny z nejrozsáhlejších ruin historického města na světě, mezi kterými se vypínají dosud živoucí, navštěvované a uctívané buddhistické stavby obřích rozměrů. Anuradhapura není jen archeologické naleziště, je to živé posvátné místo. Historie stará 2 500 let, tak podrobně zachycená ve starých kronikách, dosvědčuje úžasnou nepřetržitou tradici sinhálského národa.

Do Anuradhapury se můžete vypravit s cestovní kanceláří TILIA, která toto významné město světového významu pravidelně zařazuje do programu svých poznávacích zájezdů.

- PR článek -

Článek byl zobrazen 12 784 krát.